Naše aktivity »  Výlety »  Malá Fatra - březen 2007

Poslední březnový víkend jsme si o něco málo prodloužili a vyjeli na Slovensko na Malou Fatru. Aby jsme to měli o něco zajímavější, měli jsme zajištěné ubytování na horské chatě Na Grúni, což je nejvýše položená a zároveň poslední horská chata ve Vrátné dolině ležící ve výšce cca 1000 m.. a nedá se k ní dojet autem :-))
Díky nepřízni počasí jsme plánovaný lyžařský výlet pojali ryze turisticky. Po příjezdu do Vrátné doliny jsme zaparkovali auta, nasadili krosny se všema proprietama a vyrazili k chatě. Opravdu nadšený byl snad jen Bruno, kterému bylo úplně jedno, že pánící nesou nějaký „náklad“ a užíval si výletu v plné radosti jemu vlastní. Hůř už na tom byl páneček, který Bruníkovi nesl asi 5 kilo granulí, kozerv, misek a další nutné cestovní výbavičky. Výstup k chatě nám trval asi hodinu a možná i díky tomu, že jsme se před cestou trošku posilnili ve spodní hospodě se šlo v dobré náladě, která nicméně s přibývající nadmořskou výškou opadávala. Když jsme uviděli před sebou náš cíl, byli jsme opravdu mile překvapeni, protože chata byla úžasná.
Po zabydlení jsme ještě vyrazili na malou procházku do okolí chaty a pak už jsme zakotvili na chatě v hospodě. Měli jsme naplánované různé trasy s tím, že se vždy rozhodne ráno dle aktuálního počasí, kam přesně se půjde.

Když jsme v pátek ráno vyráželi bylo krásně, ale vrcholky hor byly zahaleny v mlze, proto jsme se rozhodli vyrazit směrem dolů na Jánošíkovi diery. Ty samy o sobě nejsou žádným náročným cílem, ale vzhledem k tomu, že to pro nás znamenalo sejít převýšení od chaty dolů do Terchové, dalo nám to docela zabrat. Prošli jsme skoro celé dolní diery a místy to bylo opravdu zajímavé, protože se lozilo i po žebřících, kde byl Bruník úplně bezradný a nosil se pěkně na rameni strejdy Tomáše, za což mu patří velké díky. Bruno si zpočátku nebyl jistý ani na železných chodnících, které byly jako přechody přes potok, ale jakmile si to trošku osahal, běhal po nich bez problémů. Diery byly moc pěknou a zajímavou podívanou. Nazpět jsme se zastavili v Terchové na oběd a pak šlapali ten příšerný kopec nahoru k chatě, což mnohé z naší výpravy značně vysílilo!

V sobotu ráno bylo opravdu krásně a proto jsme se rozhodli, že půjdeme hřebenovku na Velký Kriváň (1709 m n.m.). Po opravdu vydařeném bujarém večírku v pátek večer někteří nevyrazili vůbec a některým se šlo opravdu težce. Hned na úvod nás čekal výšlap po sjezdovce z 1000 do asi 1500 m n.m., který byl opravdu zážitkem. Navíc čím více jsme se blížili vrcholu, tím víc byl povrch zledovatělý a místy to bylo opravdu zajímavé… Mačky jsme bohužel neměli, ale tam by se nám určitě hodili. Hřeben byl ještě pod sněhem a díky sluníčku byl sníh težký, místy zmrzlý a místy mokrý. Ovšem ten pohled na okolní krajinu s vrcholky hor byl nádherný. Bruna jsem musela mít v postroji zapřaženého, protože se mu moc líbili ptáčci co posedávali na okrajích sněhových jazyků a měla jsem trochu obavu, aby Bruník po utržení nějakého jazyku nelítal s nima. Ale i tak byl pěkně ve svém živlu. Nicméně mokrý sníh byl opravdu náročným terénem, a proto jsme to někteří zabalili na rozcestí pod Kriváněm a čekali u lanovky v hospodě.
Cesta dolů, byla pro Bruna dalším velkým zážitkem, protože jsme sjeli sjezdovku lanovkou – vajíčkem. Vše bylo v pohodě a Bruno se ve vajíčku choval vzorně a pěkně pozoroval okolí, jen když jsme dole vystoupili, museli jsme projít skleněnýma dveřma co se otvírali na fotobuňku a protože, jak už to u nás bývá, šel první Bruno a fotobuňka ho nezaregistrovala a on jaksi taky nezaregistroval, že tam nějaký dveře jsou, trošku si pomačkal čumáček o sklo:-)))) Ale Bruno i dveře naštěstí zůstali celí! Pak jsme si vyšli ještě kus k chatě a byli jsme úplně mrvtí. Bruník zalezl do peřin a vylezl až v něděli ráno.

V nědeli ráno nás čekalo balení, ze kterého jsme nebyli nikterak nadšeni. Opět jsme nasadili krosny (páníkova už byla o poznání lehčí o Bruníkovo papání) a vyrazili k autu. Domů se nám nikomu nechtělo, tak jsem přejeli autama do Terchové a vyrazili na Rozsutec, který byl částečně uzavřený, takže jsme šli jen tam, kam se mohlo. Adrenalin v podobě železných žebříků už jsme brali zcela samozřejmě a Bruno velmi ochotně nasedal Tomášovi za krk. Ikdyž v tomto případě se některé žebříky dali trošku obejít, tak jsem se plazila s Bruníkem bokem. Cesta na Rozsutec vede také skrz Diery, ovšem ty horní a podívaná to byla opravdu překrásná. Potok se spoustou vodopádů a vodopádků, skalní útvary a nádherná příroda okolo se spoustou motýlů. Celý okruh jsme obešli a asi ve 14 hodin odpoledne odjížděli (ikdyž jen velmi neradi) směr Brno.

Fatra je opravdu krásná a rozhodně to nebyl náš poslení pobyt na chatě Na Grúni.

Fotogalerie